Vedle tzv. kolektivních portrétů Drahomíra Vihanová zachycuje i výrazné individuality – natočila například filmy o režisérovi Františku Vláčilovi či o klavírním virtuózovi Františku Rauchovi. Do této řady patří také portrét zpěvačky Evy Olmerové Proměny přítelkyně Evy. Tento film se po svém dokončení setkal s velmi rozporuplným diváckým ohlasem. Režisérka se zde pokusila zachytit podobu jedné lidské bytosti, vzestupy a pády bezesporu geniální zpěvačky. Empatický divák brzy pochopí, že tento film je jako sám život: je drsný, láskyplný, je v něm iritující těkavost, neklid duše, smíření, soucit, pokora i vášeň. A netýká se to jen filmované Evy Olmerové, ale i režisérky Vihanové.
