Noc svatého Vavřince
Vzpomínka na noc, kdy padaly hvězdy a každý si mohl něco přát.
Němci stále okupovali Toskánsko a Cecilii bylo 6 let. V kostele byla svatba a všichni přítomní se dělili o jediný bochník chleba. Město bylo prázdné, lidé žili v podzemí, báli se bombardování a netrpělivě očekávali příchod amerických osvoboditelů. Když místní farář oznámil, že se všichni musí do večera shromáždit v kostele z příkazu fašistů, jinak budou zastřeleni, nikdo nic nenamítal. Pouze starý Galvano lidi varoval. On půjde naproti Američanům a kdo chce, může jít s ním. Část z nich si oblékla tmavé oblečení a po západu slunce tajně vyrazila. Ve 3 hodiny ráno slyšeli z dálky výbuchy. Klíči, které měli na krku a po kapsách, už možná nebude co odemknout. Neměli jídlo a nevěděli, kam jít. Všude viděli jen vypálené domy. Potkávali lidi, dříve známé, kterým už nemohli věřit. Fašisté ani jejich italští přisluhovači se jich nechtěli vzdát bez boje. V noci na Svatého Vavřince bylo nebe plné padajících hvězd. Možná se odkrývaly poklady, ráno však svítilo slunce a padal hustý déšť.
